Našli jste "svoji" stezku a chtěli byste ji zachránit a udržovat?

Stavba, údržba a rekonstrukce udržitelných přírodě blízkých stezek mají svá jednoduchá, ale přísná pravidla. Pokud je nedodržíme, následky se brzy projeví buď přímo poškozením stezky a jejího okolí, nebo nespokojeností jejích uživatelů.

Ukazuje se, že v současné době je umění stavět udržitelné přírodě blízké stezky pozapomenuto. Dochované příklady stezek, staré obvykle zhruba sto let, však dokládají vysokou úroveň tehdejšího umění návrhu a technologie výstavby, ale překvapivě také význam, který byl v té době přikládán kvalitní rekreační infrastruktuře pro občany. Nutno poznamenat, že s výraznou hustotou vystavěných sítí stezek se setkáváme zejména v sudetských oblastech, a že patrně, podobně jako ve stejné době stavěné rozhledny, může souviset s tehdejším soupeřením mezi německými a českými turistickými spolky.

V souvislosti s moderními trendy v rekreaci se ukazuje, že tyto historické chodníky v mnoha případech velmi dobře vyhovují i dnešním požadavkům na rekreaci, tedy úzkým hravým stezkám, které jsou vyhledávány pěšími a terénními cyklisty. Velký rozmach nově budovaných sítí úzkých rekreačních stezek zaznamenává Velká Británie a Spojené státy. Poptávka a první realizované projekty se však projevují i v dalších zemích, jako Irsko, Izrael, Japonsko a poslední dobou díky ČeMBě nezaostává ani Česká republika

Aby stezka dobře fungovala, musí být dodržena tato obecná pravidla:

Malý podélný sklon

Příměstská rekreační stezka, kde předpokládáme pohyb pěších i cyklistů, případně lidí s dětskými kočárky a vozíčkáře, by měla mít podélné sklony do 4%. To je nejen z důvodu bránění vodní erozi, ale především omezení vzniku uživatelského konfliktu.

V případě rekonstrukce historických stezek se však často setkáváme s tím, že stezka má v některých místech podélný sklon vyšší, někdy až 10%. To je proto, že v době jejich výstavby se po stezkách nejezdilo na terénních kolech a nebylo tedy nutné omezovat rychlost cyklistů. Usměrnění pohybu cyklistů je v takových případech nutné provést pomocí jiných opatření, například tzv. dusítek.

V odlehlejších oblastech, kde se nepředpokládá větší koncentrace lidí na stezce, a kde je zároveň zachována dobrá viditelnost, je možné ponechat na stezce i vyšší sklony (do 10%).

Žádný humus

Ze stezky musí být pravidelně (obvykle každoročně) odstraňováno malé množství napadaného humusu a tlejícího listí. Humusová vrstva na stezce způsobuje dva základní problémy. Jedním z nich je rozbahnění stopy, protože se nasákne vodou, a při pohybu uživatelů pak dojde k vyšlapání prohlubní nebo vyjetí kolejí. Druhým problémem je humusový nános na vnitřní straně stezky u svahu, kvůli kterému se stopa stezky zužuje a uživatelé jsou vytlačováni na vnější stranu stezky, která je více náchylná k mechanickému poškození, až stržení.

Odvést vodu

Kromě dodržení podélného sklonu, při kterém nebude docházet k vodní erozi, a zároveň odstraňování organické vrstvy ze stopy stezky, díky čemuž nebude docházet k rozbahňování, je potřeba obnovit a průběžně udržovat příčný odklon stezky cca 3%, který umožní rozptýlený odtok dešťové vody přes stezku. Kromě toho je třeba promyslet další opatření, která šetrně odvedou vodu ze stezky, jako terénní vlny a zemní svodnice, všechno však s ohledem na uživatele, kteří se budou po stezce pohybovat.

Dobrá viditelnost

Aby nedocházelo ke konfilktům na stezce, zejména ke střetům mezi pěšími a cyklisty, je nutné umožnit uživatelům, aby se včas vzájemně zpozorovali a měli možnost zpomalit, zastavit a bezpečně se vyhnout. Proto musí být v těsné blízkosti stezky pravidelně prostříhávána vegetace.