Nevhodné způsoby oprav

Za dobu, kdy se zabýváme problematikou stezek, jsme stačili rozpoznat několik typů nešvarů, které se při opravách stezek objevují. Upozorňujeme na to, že v řadě případů může být těmito úpravami, byť provedenými v dobré víře, stezka významně poškozena až zničena.

Stezky nejsou průběžně udržovány

Aby přírodě blízké stezky dobře fungovaly, musí na nich být každoročně provedena nenákladná drobná údržba, která spočívá především v kontrole a prostříhání okolní vegetace, shrabání napadané humusové vrstvy a listí ze stopy stezky a kontrola odvodnění stezky.

Vegetace musí být udržována jednak z důvodu dobré viditelnosti, která sníží riziko uživatelského konfliktu, jednak proto, aby větve čnějící do stezky nevytlačovaly uživatele ze stopy stezky na vnější hranu konstrukce stezky, která by se mohla začít propadat.

Každoročně, zejména po zimě, je potřeba na stezce shrabat napadanou vrstvu listí a humusu, který se drží zejména při vnitřní hraně stezky. Stopu stezky musí vždy tvořit minerální vrstva zeminy. Pokud je ve stopě stezky humusová vrstva, při dešti dochází k rozblácení a rozměknutí stopy, a následně pak k jejímu rozšlapání či rozježdění. Bláto a nerovnosti na stezce jsou nepříjemné uživatelům, ti se pak snaží taková místa obcházet. Často se pak pohybují po vnější hraně konstrukce stezky, která tím může být stržena, nebo dochází přímo k rozšiřování stezky, erozi a ničení okolní vegetace.

Čas od času je třeba také zkontrolovat a případně obnovit odvodňovací prvky na stezce jako příčný odklon, svodnice a terénní vlny. Pohybem uživatelů po stezce dochází postupně k sešlapání a zanesení vytvarovaných prohlubní a vln, které odvádějí vodu ze stezky. Čas od času je proto nutné tyto prvky opravit.

Nedodržování příčného sklonu

Dešťová voda musí odtékat rozprostřeně a napříč stezkou. Proto musí mít stezka vytvarován mírný příčný odklon (cca 3%) a povrch z minerální zeminy, která narozdíl od humusu nenasákne vodou. Používáním stezky může dojít k (mírnému) sešlapání stopy a vytvoření vyvýšeniny (bermy) na vnější hraně stezky. Ta musí být sražena a srovnána, aby byl umožněn rozprostřený odtok vody napříč stezkou, a naopak voda se nekoncentrovala ve vzniklém korytě ve stopě stezky, což by vedlo k erozi a poškození stezky.

Stezka na oldřichovském Špičáku. Foto: Hanka Hermová/ČeMBA

Roubení a bednění

Pokud je těleso stezky správně vytvarováno, stezka je vystavěna v plném zářezu, případně s vystavěnou zídkou, a je správně udržována, není nutné roubit ani hradit vnější hranu stezky. Roubení naopak způsobí to, že voda ze stezky neodtéká rozprostřeně, dochází k rozbahnění stopy a podemletí hrany stezky pod roubením, nebo k prošlapání stopy a vzniku koryta ve stopě stezky. Dřevo použité na roubení nebo hrazení stezky má tendenci nasakovat vodou, hnít a zadržuje se kolem něj rozkládající se organický materiál. To po čase může ohrozit stabilitu konstrukce stezky.

Instalace zábradlí na vnější hraně stezky

Stezka u Františkova nad Ploučnicí. Foto: Hanka Hermová/ČeMBA

V prudkých svazích a na frekventovaných místech bývá instalováno na vnější hraně stezky zábradlí. To vede k tomu, že se pěší uživatelé pohybují v blízkosti zábradlí, místo aby byli (psychologicky) nuceni pohybovat se po vnitřní straně stezky co nejblíže ke svahu. Vnější hrana stezky je přitom nejkřehčí částí konstrukce a může dojít k jejímu stržení.

Rozprostření výkopového humusu ve stopě stezky

Setkali jsme se s případy, kdy byla ve stopě stezky rozprostřena zemina obsahující humus. Dokonce nám při povolovacím procesu bylo předepsáno orgány ochrany přírody sejmutou humusovou vrstvu rozprostřít ve stopě stezky v rovinatých úsecích. Pokud však stopa stezky obsahuje větší množství humusu, rozbahní se vodou a následně při pohybu uživatelů dojde k vyšlapání prohlubní a vyjetí kolejí. Povrch stopy stezky proto musí vždy tvořit minerální zemina, štěrk nebo kameny, tedy materiály, které snadno odvedou vodu. Svrchní humusová vrstva sejmutá při stavbě, rekonstrukci nebo údržbě stezky musí být pečlivě rozhrnuta ve svahu pod nebo nad stezkou v tenké vrstvičce. Pokud je v blízkosti vodoteč, nesmí se sejmutá půda dostat do vody a její blízkosti.

Instalování nevhodných svodnic

Odvodnění stezky je vždy lepší provést pomocí terénních vln a zemních svodnic. Na mnoha stezkách byly instalovány ocelové, dřevěné nebo kamenné svodnice, které však přinášejí mnoho problémů. Jsou nepříjemné a často nebezpečné cyklistům, dochází na nich k úrazům. Zároveň se velmi rychle zanášejí smývaným materiálem (listí, písek, štěrk, zemina) a pokud mají být funkční, je třeba je často kontrolovat a čistit. Pod odtokem ze svodnice často dochází k erozi svahu, což při přívalovém dešti může ohrozit stabilitu stezky. Na stezce je velmi obtížné stanovit správný úhel, v němž má být svodnice instalována - jde o kompromis mezi tím, co je příjemné a bezpečné pro uživatele (co nejkolměji ke stezce) a tím, co je efektivní pro odvod vody.

Používání náspu jako provozní části stezky

Úzké, udržitelné, přírodě blízké stezky by měly být vždy vystavěny v plném zářezu, případně s vystavěnou kamennou zídkou. Vedení provozní části stezky (stopy) po náspu vede k propadání stopy sešlapáním nasypaného materiálu, nebo přímo ke stržení nasypané hrany dolů ze svahu. Zpevňování nasypané hrany pomocí bednění či roubení není správné řešení (vysvětleno výše).