Co jsou lesní stezky

Morávkova stezka u Brna. Foto: Hanka Hermová/ČeMBA

Jako lesní stezky obecně označujeme historické úzké vrstevnicové chodníky, stavěné obvykle ve svažitých lesních, často obtížně přístupných či skalnatých oblastech. Patří ke kulturnímu a historickému dědictví naší země, ale v mnoha případech naplňují i požadavky na moderní rekreační infrastrukturu. Jedná se o dva typy stezek: staré turistické a lázeňské chodníky a staré lovecké a lesnické chodníky.

Lesní stezky jsou vedeny přibližně po vrstevnici v malém podélném sklonu a přizpůsobují se tvaru terénu. Nevyskytují se na nich prudká stoupání ani klesání. Díky tomu pohyb po stezce není obtížný a zároveň se snižuje i vliv vodní eroze. Stezky byly stavěné z přírodních materiálů dostupných přímo na místě, tedy nasucho z kamenů a zeminy. Proto poskytují bezprostřední intenzivní kontakt s přírodou.

Staré lovecké a lesnické chodníky ale většinou nejsou udržovány, takže jsou zarostlé a chátrají vlivem prorůstajících kořenů či těžby a stahování dřeva, a postupně mizí. Řada historických turistických chodníků je naopak dodnes používaná, také však trpí nedostatkem průběžné údržby a často jsou na nich uplatňovány nevhodné způsoby oprav.

Typy historických lesních stezek

Stará turistická stezka nad Děčínem. Foto: Hanka Hermová/ČeMBA

Staré turistické a lázeňské chodníky

Vznikaly především v době rozvoje turistického hnutí - zhruba v poslední třetině 19. století a první třetině 20. století. Zpřístupňují atraktivní přírodní místa a zajímavosti, nebo hustě protkávají lesní oblasti okolo lázeňských měst. Mnohé z těchto cest a stezek dodnes turisté s oblibou používají.

Je třeba si uvědomit, že tyto cesty nevznikaly nahodile. Byly naopak výsledkem promyšleného plánování a při jejich výstavbě se postupovalo tak, aby při správné, avšak nenáročné průběžné údržbě odolávaly opravdu intenzivnímu využívání.

Vrstevnicové stezky z místních přírodních materiálů se přizpůsobovaly tvaru terénu, což jim dodávalo neustálou směrovou proměnlivost. Na rozdíl od lesních chodníků, kde vysoce esteticky hodnotné prostředí vznikalo mimoděk, byly při stavbě turistických stezek záměrně využívány reliéf terénu a různé kompoziční prvky, aby byl zintenzivněn estetický a rekreační zážitek putujících, například symbolické brány a kotevní body. Úzká stezka tak například kličkuje skupinou velkých balvanů nebo prochází pod skalním mostem. To, že takové stezky dnes vypadají naprosto přirozeně a samozřejmě, jen dokládá rafinovanost tehdejších postupů a skutečné umění.

Pohyb po takové stezce, na rozdíl od rušných a širokých turistických a cyklistických magistrál, lidem přináší pocit blízkosti přírody. Několik desítek let však už u nás nové podobné rekreační stezky nevznikají, velká část z nich zanikla a většina těch, které zůstaly, trpí nedostatečnou nebo nesprávnou údržbou, byť prováděnou v dobré víře.

Lesní chodník v Hostýnských vrších. Foto: Hanka Hermová/ČeMBA

Staré lovecké a lesnické stezky

Jako lesní chodníky se označuje specifický typ úzkých lesních pěšin, stavěný ve svažitých oblastech, především pro účely myslivosti a lesního hospodářství. Sloužily pro obhlídky revíru a pro lovce, umožňují plynulý tichý pohyb bez zadýchání, aby bylo možné stále přesně mířit. Občas jsou tyto chodníky dodnes používány, na mnoha místech však nejsou udržovány. Od 50. let 20. století je začala překrývat síť dvoustopých cest pro lesnickou mechanizaci. Dnes se vyskytují většinou pouze v místech, které jsou pro lesní mechanizaci nepřístupné.

V dnešní době jsou velmi dobře využitelné pro pěší turistiku a terénní cyklistiku, protože splňují většinu požadavků na rekreační stezky. Jsou stavěné udržitelným způsobem z přírodních materiálů a tak, aby odolávaly erozi. Zároveň jsou přirozeným způsobem začleněny do terénu a do krajiny a umožňují člověku velmi blízký kontakt s přírodou.