Tajemství stavitelů stezek IV - jak přes vodu

Stezky občas nevyhnutelně musí překonat vodu. To se děje nejčastěji pomocí mostků, poválků či brodů různé velikosti i stavební náročnosti. Přechody přes vodu mají významnou rekreační a spirituální funkci podobně jako "brány". Patří k místům, která si zapamatujeme, orientujeme se podle nich a pohyb po stezce významně zpestřují.

Inspirace bránami - foto Jaroslav Nyč

Zdá se, že minulé fotoalbum zaměřené na "brány" mělo docela ohlas. Podívejte se na krásné "brány", které ve svém fotoarchivu našel broumovský dopisovatel Lesních stezek Jarda Nyč. Jardo, děkuji moc a těším se na další fotky. -hh-

Tajemství stavitelů stezek III - brány

Pokračujeme v představování know-how a triků používaných staviteli stezek. Dnes se podíváme na zajímavý kompoziční prvek, a to brány. Brány jsou prvkem často užívaným v architektuře a urbanismu. Umožňují průchod mezi dvěma (fyzicky i třeba jen symbolicky) oddělenými prostory. Přechod do prostoru, který vyžaduje jiné psychické naladění, právě může člověku usnadnit průchod bránou. Ilustračním příkladem takové brány cíleně měnící psychické naladění, či dokonce poskytující spirituální očištění, je vstup do kostela. Podobně, s různou intenzitou, fungují i symbolické brány. Stojíte na návsi u kostela se starým hřbitovem. Projdete dovnitř do hřbitova bránou, a přestože jste jen o pár metrů dál, pořád venku, na stejné návsi, dýcháte stejný vzduch, počasí je pořád stejné, ten pocit je trochu jiný. Brány na stezkách fungují podobně, přestože jsou obvykle velice nenápadné. Umožňují nám rozdělit si stezku na úseky. Často se jedná o místa, která si zpětně dovedeme vybavit a orientovat se podle nich. Podle zahraničních výzkumů rovněž brány na stezkách poskytují psychologický pocit očištění, což je velmi důležitý faktor v rekreačním zážitku člověka. Brány na stezkách vznikly záměrně i nezáměrně. V mnoha případech stavitel využil k vedení stezky prvků přítomných v terénu (skalní brána, skála, strom apod.). Mnoho bran samozřejmě tvoří stromy, které u stezky vyrostly dodatečně.

Tajemství stavitelů stezek II - hrany

Další díl ze seriálu o zajímavých stavebních a kompozičních prvcích stezek. Dnes si prohlédneme "hrany". Hrany patří mezi kompoziční prvky. Většinou se jedná o terénní prvky (skalní hrany, pobřeží a břehy, rozhraní mezi lesem a otevřenou krajinou apod.), které stavitel využívá pro vedení stezky. Správné využití hran stezku přirozeně ukotví v krajině, dodá jí na atraktivitě a geniu loci. Hrany v krajině člověka psychologicky velice přitahují. Podle zahraničních výzkumů se (kromě oceňovaného výhledu) jedná o kombinaci překonávání určité míry rizika a spirituálně očistného pocitu na rozhraní dvou "světů". Čím výraznější hrana, tím silnější zážitek. Vzpomínáte si na svůj pocit, když jste stáli na útesech nad mořem nebo na okraji skály?

Tajemství stavitelů stezek I - zídky

Zatímco čekáme, až ze stezek zase zmizí sníh a bláto, dáme si malý seminář o zajímavých stavebních a kompozičních prvcích. Dnes se budeme věnovat klíčové záležitosti - opěrným zídkám. Zídky se u stezek v zásadě používají ve dvou případech: vyrovnání terénu (včetně rozšíření pláně stezky) a ochrana (obestavění) kořenových systémů okolních stromů. U starých stezek se obvykle vyskytuje první případ, u nových stezek převládá druhý. Zídky jsou vyskládané z balvanů na sucho. Vyskládat správně zídku tak, aby vydržela desítky až stovky let a odolala provozu i povětrnostním vlivům, vyžaduje poměrně velkou zručnost, dnes už bohužel nevídanou. Zídky přitom bývají velmi nenápadné, naprosto přirozeně zapadnou do svahu, zarostou a většinou si jich ani nevšimneme.

Stezka Chalupská slať

Povalové chodníky jsou specifickým stavebním typem stezek, který se používá v místech, kde nelze vybudovat těleso stezky. Nejčastějším případem jsou podmáčené plochy jako rašeliniště, nebo balvanitá pole. V tomto fotoalbu představujeme povalovou stezku zpřístupňující Chalupskou slať na Šumavě. Několik set metrů dlouhý poválek dovede k vyhlídce na jezírko, a pak se zase stejnou cestou vracíme zpět.
Existuje více variant konstrukce povalových stezek, tato je poměrně - možná až zbytečně - bytelná. Proč jsou okraje stezky nyní lemovány latěmi (dříve to tam nebylo), jsme úplně nepochopili. Na stezce se kvůli tomu snáze zadržuje organický materiál a voda/sníh/led a dřevěná konstrukce bude rychleji degradovat a navíc nepůjde snadno v případě potřeby vyměnit jednotlivá prkna. Přirozené zvlnění osy dodává stezce na zajímavosti (porovnejte fotografie, jak na vás působí rovné a mírně zvlněné úseky). Některé konstrukční prvky na stezce jsou však až příliš masivní a působí spíš rušivě.

Kamenického stezka

Ve svazích vysoko nad Jizerou (a proslulou Riegrovou stezkou) mezi Bítouchovem a Spálovem vede stezka, která dostala jméno po propagátorovi turistiky v semilském regionu, Janu Kamenickém. Přestože tato stezka zde existovala již dlouho, byla upravena pro turistické účely a slavnostně otevřena roku 1941. Stezka je poměrně dobře zachovalá, avšak místy vystavěná v prudších sklonech, než by bylo záhodno. Okolo stezky jsou skalní vyhlídky, z nichž nejznámnější je zřejmě tzv. Myší skála. Cyklisté, pokud se na tuto stezku vydáte, buďte ohleduplní. Ve volných dnech za pěkného počasí bývá na stezce docela provoz. Vydejte se po žluté trase KČT z Bítouchova a z rozcestí Morava pokračujte po modré do Spálova. Vrátit ze Spálova se můžete po Riegrově stezce, a obě zajímavé stezky si tak spojíte v krásný výlet. P.S. Rýhy na stezce, patrné na dvou fotografiích, nevznikly ani bržděním kola ani průjezdem motorky. Po stezce před námi asi desetiletý kluk z neznámých důvodů táhl obrovskou kládu.

BEST OF LESNÍ STEZKY 2010

Výběr nejlepších fotek z uplynulého druhého roku Lesních stezek.

Zbytky stezek na Velkém Javoru

Jak jsme již dříve na těchto stránkách zmínili, rozvoj turistiky u nás významně ovlivňovalo německé turistické hnutí. Jednou z důležitých turistických oblastí přitom bývalo Železnorudsko. Vydali jsme se proto za stezkami přímo na nejvyšší horu Šumavy, Grosser Arber (Velký Javor, 1456 m). Staré stezky jsme nalezli, avšak v zoufalém stavu, léta trpící nedostatkem údržby a vysokou intenzitou turistického provozu. Vzhledem k dostatku (až by se dalo říci přebytku) vhodných balvanů a náročným geologickým a klimatickým podmínkám bylo těleso stezek postaveno extrémně náročnou technologií - vyskládáno z velkých balvanů. K dispozici přitom nebyla mechanizace jako dnes, vše se provádělo ručně a s pomocí tažných zvířat.

Riegrova stezka

Stavbu Riegrovy stezky inicioval semilský Okrašlovací spolek a místní odbor Klubu českých turistů. Úsek stezky mezi Podspálovem a Bítouchovem byl postaven a slavnostně otevřen v roce 1909. Stezka byla pojmenována po semilském rodákovi F.L.Riegrovi. V místech skalních výchozů byla stezka vystřílena dynamitem. Zajímavostí je dvanáct metrů dlouhý tunel a také visutá lávka v soutěsce. Technický stav stezky je relativně dobrý i po sto letech intenzivního turistického provozu. Místy jsou na stezce provedeny nevhodné úpravy, které ji mohou spíše poškodit, jako dřevěné roubení vnější hrany. Vydejte se z Podspálova do Bítouchova (nebo naopak) po červené KČT. Tabulky KČT uvádí, že je na stezku zakázán přístup cyklistům, legislativní oprávnění tohoto zákazu zde nebudeme potvrzovat ani vyvracet. Vzhledem k vysoké návštěvnosti stezky (alespoň ve volných dnech) a častým málo přehledným místům doporučujeme Riegrovu stezku navštívit pěšky.